Je vcelku známým a uznávaným faktem, že žádná škola by neměla fungovat bez vazeb na své okolí, ale naopak, že by měla zásadně a cíleně pracovat ve spolupráci s prostředím, ve kterém působí. Bez vazeb a bez spolupráce by škola mohla pracovat sebestředně a izolovaně, což by v žádném případě neprospívalo škole samotné, a to ani jejím pracovníkům, ani jejím žákům. Někteří sociální partneři všech škol jsou stejní, jako například zřizovatel školy nebo rodiče žáků. Jiní sociální partneři se liší v závislosti na zaměření školy. V případě škol, jejichž absolventi vstupují na trh práce (absolventi středních odborných učilišť a středních odborných škol), hrají nejvýznamnější úlohu sociálních partnerů zaměstnavatelé a instituce, které zaměstnavatele zastupují nebo je profesně sdružují. Záměrem a cílem této reflexe je tedy soustředit se právě na posledně vymezený okruh sociálních partnerů Střední školy stavební Jihlava.
Tato škola věnuje rozboru a hodnocení spolupráce se sociálními partnery školy každoročně pozornost ve své výroční zprávě a také ve vlastním hodnocení aktuálním v době vzniku příkladu. Důvodem výběru školy bylo především to, že se její vedení již několik let snaží reagovat na potřeby firem a také žáků – absolventů odborné praxe. Škola se snaží v této oblasti vyvíjet vlastní evaluační nástroje, využívá je při hodnocení spolupráce s firmami a snaží se na základě těchto vyhodnocení navrhovat určitá opatření. Právě hodnocení spolupráce mezi školou a firmou probíhá v našem prostředí mnohdy nahodile a bez patřičného vyhodnocení a relevantních nástrojů; z tohoto důvodu může být praxe školy zajímavou inspirací pro mnohé odborné školy, které již naprosto běžně s firmami spolupracují.