Cesta ke kvalitě 

Informace o eautoevaluačních procesech v minulé době jsem získával jen z informací vedení školy, protože některé dokumenty byly vinou kolapsu školního informačního systému vymazány. Autoevaluační procesy v minulých letech odpovídaly míře zkušeností školy s těmito procesy. Škola byla již v minulých letech zapojena do procesu pilotního ověřování RVP od roku 2004. Teprve s povinností vytvořit vlastní ŠVP v roce 2008, kdy se  museli zapojit do jeho tvorby všichni vyučující,  začala škola systematicky uvažovat o způsobech a cílech evaluačního procesu. V ŠVP byl zpracován plán autoevaluace v poslední kapitole. Popisoval celkový plán jednotlivých evaluačních kroků. Zahrnoval všech šest ukazatelů, které je potřeba podle zákona sledovat. Podle vyjádření samotných tvůrců bylo slabinou to, že škola nedostatečně specifikovala indikátory, podle kterých by zjišťovala úroveň kvality autoevaluace a jejích jednotlivých kroků. Ve sledovaných ukazatelích byly stanoveny dva sledované jevy: rozvoj lidského faktoru a materiální zdroje patřící do podmínek vzdělávání a  podpora žáků hlavně formou podávání lepší zpětné vazby. Ale  provádění autoevaluace nebylo důsledně rozvedeno. Hodnocení žáků kopírovalo klasifikační řád, bylo tak zaměřeno jenom na sumativní hodnocení.. Chyběly naopak způsoby formativního hodnocení.

Hodnocení školy, které zjišťovalo stav těchto ukazatelů, konstatovalo nutnost  zlepšení materiálních podmínek pro žáky – vybudování počítačové učebny a modernizaci školní knihovny. Tyto  úkoly byly podle vyjádření školy splněny. Lidské zdroje, které jsou pro vytváření klimatu ve škole nejdůležitější, byly popsány obecně a nekonkrétně. Bylo stanoveno rozvíjet lidské zdroje dvěma směry: dalším vzděláváním pedagogických pracovníků a projekty. Další zdokonalení mělo směřovat k rozvoji učitelských kompetencí. Součástí hodnocení školy ovšem nebyla analýza potřeb učitelů v oblasti jejich dalšího vzdělávání.   Pokud se týká dalšího nástroje rozvoje učitelů (projektů) nebyly stanoveny žádné indikátory, podle kterých by se dalo zjišťovat, zda bylo dosaženo stanovených cílů.

Jako specifikum školy bylo prezentováno otevřené a přátelské prostředí, umožňující diskusi a názorovou různorodost. Škola dále nabízí velmi dobrou úroveň komunikace mezi žáky, učiteli a vedením školy. Vysokou úroveň pedagogické práce s žáky (Příloha č. 1, s. 8).

V materiálech školy jsem však nenašel ani indikátory ani nástroje, které by mohly být použity k ověření těchto skutečností.

Při diskusi s pracovníky školy jsem pak zjistil, že tyto skutečnosti považovali ve škole za reálné, ale nedovedli popsat, čím se to projevuje. Koordináor ŠVP o tom hovoří:  „Byl jsem sice v pracovní skupině, která ověřovala a oponovala RVP – G, ale v té době nám to moc neříkalo. Bylo to mnoho informací, kterým chyběl teoretický základ, který byl potřebný pro pochopení mnoha nových pojmů, mezi jinými i autoevaluace. Teprve když jsem začali tvořit poslední kapitolu našeho ŠVP, tak jsem začali do problematiky trochu pronikat. Uvědomili jsme si, jak je důležité zformulovat si jasně cíle naší práce. Bez jasně stanovených cílů totiž není možno hodnotit výsledky naší práce. Těžkosti nám dělalo hlavně stanovit si konkrétní cíle pro oblast klíčových kompetencí. To je také v našem ŠVP vidět. S dnešními zkušenostmi bychom mnoho věcí formulovali jinak. Uvědomil jsem si, jak je důležité věci si vyzkoušet ve vlastní praxi.“

Zdůvodnění vybraného zaměření PDP v dané škole.

Při diskusi s pracovním týmem vyšlo najevo, že považují klima školy a podporu žáků za základní předpoklad úspěšné pedagogické práce. Atmosféra ve škole, vztahy mezi žáky navzájem a mezi učiteli a žáky výrazně ovlivňují pracovní klima, protože základem vztahu učitel a žák musí být důvěra a otevřenost. Pomoc žákům chápou na škole v tom nejširším slova smyslu: od pomoci při studiu, pracovní prostředí školy až po volnočasové aktivity a jejich využívání žáky. Uvědomovali si však, že základem je učitel. Vedení školy si bylo vědomo, že přístupy učitelů nejsou stejné. Bylo potřeba pracovat na sjednocení působení učitelů jak po stránce hodnocení žáků, tak v přístupu k nim. Z tohoto důvodu volili toto kritérium.

První pracovní schůzka, které jsem se účastnil, byla zaměřena na analýzu faktorů, které ovlivňují sledované oblasti. Pracovní tým se až nyní  pokusil precizněji analyzovat, co ovlivňuje celkové klima školy a podporuje žáky v jejich studijním úsilí. Kritéria pojaly velmi široce: od situace ve třídě (vztah učitel – žák), přes celkové klima školy, dané řádem školy a pravidly chování, materiální vybavení až po  možnosti pro volnočasové aktivity. Nedostatečná zkušenost se pak projevila při hledání kvalitních indikátorů, které měly zajišťovat evaluační proces. Z tohoto hlediska nejtěžší bylo právě nalezení indikátorů pro ověřování klimatu v jednotlivých třídách.   Celý evaluační proces byl však přerušen zásahem zvenčí.

Do evaluačního procesu totiž zasáhl  zřizovatel školy – Krajský úřad Zlín, který nařídil všem školám zúčastnit  se celokrajského zjišťování kvality vzdělávání.  Hlavním cílem projektu bylo zavedení systému hodnocení škol ve Zlínském kraji zřizovatelem. Citujeme:

Z důvodu zajištění trvalého zvyšování kvality Zlínský kraj projektem vytvoří regionální systém hodnocení škol zřizovatelem. K tomu je nutné sjednotit systém evaluací tak, aby splňoval požadavek na potřebu srovnávat výstupy vzdělávacího procesu mezi jednotlivými školami. (https://www.kr-zlinsky.cz/lstDoc.aspx?nid=10064)

Projekt je rozplánován na dobu  od 21. 12. 2009 do 30. 11. 2012. Jako nástroj byl vybrán produkt Barvy života.  Byl rozčleněn do těchto etap:

• jaro 2010                  opakované snímání tříd,
• jaro 2011                  zpracování výsledků, popis přidané hodnoty,
• jaro 2012                  supervizní setkání a příprava plánu dalších kroků.

Jednotlivé školy vyslaly několikačlennou skupinu k vyškolení čtení výsledků. Bohužel, v projektu bylo podceněno motivační zdůvodnění celého projektu, takže školy jej často pochopily jako jednostranný nástroj k likvidaci některých z nich. Tento hodnotící nástroj zcela zastavil autoevaluační procesy, které byly ve škole nastartovány, a zahájil jejich novou etapu. V roce 2010 byly nasnímány jednotlivé třídy a pak následoval rozbor výsledků, který byl prezentován jednak vedení školy a  dále pak pedagogickému sboru. Výsledky měly být podnětem k naplánování opatření a k nápravě. V roce  2011 pak proběhlo  další snímání, které mělo  ukázat,  nakolik se situace v této oblasti ve škole změnila.

Evaluační skupina si chtěla potvrdit, zda správně interpretovala ukazatele snímání, a proto rozbor výsledků prvního snímání provedl odborný konzultant.

Rozbor ukázal na nejednotnost přístupu učitelů. Byly zjištěny  rozdíly ve stylu výuky. V mnoha předmětech se ukázalo, že základním nástrojem učitelů je trestání. Převažuje více spontánní učení, což svědčí o tom, že žáci nejsou dostatečně podporováni v hledání vhodných metod učení. To pak vede k tomu, že snaha učitelů má menší efekt, než by bylo vhodné. Frontální výuka je často na překážku porozumění dané  látce. Tlak učitelů na zvládnutí učiva je na 85 %, efektivita učení ale jen na 60 %. To svědčí o disproporci  –  učení není dostatečně efektivní.

U středoškoláků by již mělo převažovat formální učení. Na škole tomu tak není. Aby se situace zlepšila,  bylo by potřeba v daleko větší míře volit metody, které budou upřednostňovat spolupráci mezi žáky (partnerské učení, diskuse, týmové úkoly), což by zvýšilo efektivitu učení.

Atmosféra vztahů vypovídá o  tom, že žáci se cítí na škole spokojeni. Ale míra této spokojenosti ukazuje, že na druhou stranu nejsou stanoveny hranice pro jejich chování. Nejednotný přístup učitelů je jedním z hlavních důvodů.

„Je třeba v daleko větší míře sjednotit pravidla pro chování žáků a  kritéria pro hodnocení jejich práci.  Někteří učitelé totiž nezasahují při porušování chování žáků ať již při omlouvání absence, dodržování termínů atd.,  tím je nejednotný přístup učitelů podtrhován.“ (ředitelka školy)

Výsledky  také ukázaly na to, že žáci nejsou spokojeni s průběhem vyučovací hodiny, ve které nemají dostatek prostoru pro interakci mezi nimi a učitelem, a dále s ústním hodnocením jejich výkonu, které je nesystémové. (Přitom právě možnost diskuse a dobrá interakce mezi učitelem a žákem je prezentována jako přednost zdejší školy.) Postrádají také větší míru pozitivní zpětné vazby od učitelů. Jejich dobré výkony jsou brány jako samozřejmost. Řeší se jen jejich případné nedostatečnosti. Zavedení častějšího slovního hodnocení by bylo žádoucí.

Vyhodnocení výsledků testování bylo svěřeno týmu školy, který byl s touto metodou stručně  seznámen. To ovlivnilo správnou interpretaci výsledků. Škola celkově vyhodnotila stav ve škole za dobrý a stanovila si za cíl jej udržet. Jako úkoly pro následující období si pak stanovila za cíl (viz Příloha č. 2):

1. Dosáhnout zlepšení původního zjištěného stavu vzhledem k průměrným hodnotám použitého nástroje (Barvy života).
2. Snížit počet přestupů žáků důslednou prevencí a přesně stanovenými pravidly chování – školní řád – a jeho respektováním jak žáky, tak i učiteli v jejich výchovné práci.
3. Podporu prevence rizikových jevů v návaznosti na MPP.

Na dotaz konzultanta, proč právě tyto tři úkoly byly stanoveny jako priorita, evaluační tým znovu zdůraznil, že stav ve škole je dobrý, a proto chtějí udržet dosavadní stav. Tyto tři cíle jsou pro ně hlavní.

Současný stav vykazuje několik problémových bodů:

• Do autoevaluačního procesu zasáhl zřizovatel direktivním nařízením zavedení jednoho nástroje, který navíc má sloužit i jiným cílům než vnitřnímu zkvalitnění práce školy.
• Rozbor výsledků nebyl pracovníky školy kvalitně proveden (ne jejich vinou), takže se nezaměřili na podstatná zjištění.

Stanovili si jako opatření pro nejbližší období:

Další vývoj ukáže, nakolik jsou tyto cíle  důležité pro zlepšení klimatu a podpory žáků. Následující snímání bude provedeno v jarních měsících  2011.