Cesta ke kvalitě 

Sama pracuji ve vedení školy. Rozumím tedy tomu, že pojmem autoevaluace se začali zabývat až při tvorbě ŠVP. Najednou bylo velké množství nových pojmů. Vše se na školu „valilo“ rychle a bez větších příprav, proškolení. Pedagogové postupně zjišťovali, které jejich běžné činnosti do této sféry spadají. Zpočátku bylo pro každou školu snadnější využívat nabídky různých společností.

Z rozhovorů s vedením školy…….

• Jak probíhala autoevaluace v posledních třech letech z pohledu vedení školy?

Vedení školy využilo evaluační nabídky společnosti SCIO a pomocí tzv. „Mapy školy“ „mapovalo“ jednotlivé oblasti:

• cíle školy,
• ŠVP,
• výběr školy,
• spokojenost se školou,
• kvalita a forma výuky,
• bezpečné a zdravé prostředí školy,
• spolupráce,
• materiální zázemí,
• školní Nej.

Dotazováni byli žáci, rodiče i učitelé. „Jelikož jsme stejný evaluační nástroj použili před dvěma lety, máme možnost srovnání ve všech sledovaných oblastech. Navíc závěrečná zpráva obsahuje informace o tzv. „školních Nej“, která jsou motivující pro další období. Potěšující je, že v řadě negativně hodnocených oblastí došlo mnohde i k výraznému zlepšení,“ dodává pan ředitel.

Podkladem pro evaluaci je též kontrolní a hospitační činnost vedení školy.

• Jak probíhala autoevaluace z pohledu učitelů?

Učitelé vyplňovali stejně jako žáci a rodiče dotazníky v rámci „Mapy školy“ ve výše jmenovaných oblastech kromě výběru školy. Z výsledků dotazníků byla sestavena „Školní NEJ“, která se stala inspirací pro další práci.

V oblasti metod a forem práce byla provedena SWOT analýza, jejímž cílem bylo zmapovat nejen využívané metody a postupy výchovně-vzdělávací práce, ale i potřeby pedagogického sboru v rámci DVPP.

Mezi další evaluační nástroje lze zařadit tzv. učitelské portfolio, které pedagogičtí pracovníci odevzdávají na konci školního roku a v němž mapují a hodnotí svou práci v těchto oblastech:

1. Příprava žáků na předmětové a sportovní soutěže a olympiády, dosažené výsledky.
2. Na přípravě a realizaci jakých akcí v uplynulém období jsem se přímo podílel(a), s kým a na čem jsem spolupracoval(a)?
3. Jaká jsem absolvoval(a) školení a kurzy?
4. Co se mi v uplynulém období zvlášť povedlo, co mě v souvislosti s mou prací potěšilo.
5. Co mě zaujalo na práci mých kolegů a bylo pro mě inspirací.
6. Co mě nejvíce momentálně tíží v mé práci a co by bylo možné s tím dělat.
7. Čemu bych se rád věnoval(a), abych přispěl(a) ke zlepšení chodu, výsledků a image školy.
8. Co mě zajímá, v čem bych se rád(a) vzdělával(a).
9. Další poznámky, připomínky apod.

K učitelskému portfoliu je možné přiložit materiály, které přímo souvisejí s uvedenými údaji.

Učitelská portfolia slouží vedení školy nejen ke stanovení dalších cílů a směřování školy, ale i jako podklad pro hodnocení.

• Jak probíhala autoevaluace z pohledu žáků?

Žáci se zúčastnili dotazníkového šetření „Mapa školy“, a to již podruhé, takže mohlo dojít ke srovnání. .

V každém školním roce jsou žáci 5. a 9. ročníků testováni prostřednictvím společnosti CERMAT, a to v českém jazyce, v matematických a obecných dovednostech. Poslední testování probíhalo prostřednictvím testů společnosti Kalibro.

Minimálně jednou za pololetí vyplňují žáci tzv. sebehodnotící dotazník, který pak společně vyhodnocují s třídními učiteli na třídních chvilkách a stává se součástí žákovského portfolia. Učitelé mohou využít nabídky dotazníků ze školního portfolia, popř. vytvořit dotazníky vlastní. Dotazníky mapují převážně naplňování klíčových kompetencí, dovedností apod.

V rámci jednotlivých předmětů jsou užívány též sebehodnotící dotazníky, ať už pro jednotlivce či práce v týmech a skupinách..

Pro vlastní hodnocení výsledků vzdělávání jsou významné pravidelné evaluační prověrky z hlavních předmětů. Žák společně s učitelem i rodičem sleduje, jakých výsledků zatím dosáhl a kam musí napřít svoje síly dál.

• Jaké byly silné stránky autoevaluace?

„Ač to tak zpočátku nevypadalo, stala se autoevaluace důležitou zpětnou vazbou nejen pro vedení školy, ale i učitele, potažmo i žáky. Za nejsystematičtější evaluační nástroj považujeme Mapu školy, neboť má nejširší pole respondentů a postihuje celou řadu oblastí od vzdělávání, přes vztahy až k vybavení školy, důležitá jsou též školní Nej. Je odborně zpracovaná,“ uvádí pan ředitel.. Paní zástupkyně by doporučovala tento evaluační mechanismus každé škole, je podle ní velmi objektivní a zachycuje široké spektrum respondentů. Je přesvědčená, že přestože je finančně náročnější, vyplatí se.

• Co škole autoevaluace přinesla?

„Řadu zajímavých zjištění a především motivaci zlepšovat se, popř. zaměřit se na problematické jevy. Jelikož jsme v oblasti autoevaluace úplní začátečníci, postupujeme spíš cestou pokusu a omylu. Např. nastavili jsme si evaluační prověrky, ale stále je po obsahové stránce upravujeme (je velmi těžké testy nastavit, především jde o otázku, co by si žák měl z daného předmětu odnést, které oborové výstupy jsou ty nejdůležitější),“ říká pan ředitel.

• Jaké byly slabé stránky autoevaluace v předchozích třech letech

K tomuto paní zástupkyně uvádí: „Začínáme, takže narážíme na řadu problémů, např. jak tvořit testy pro ročníkové srovnávací prověrky, na které oblasti a jevy se zaměřit, jaké nástroje použít… Největším problémem se zatím jeví nedůvěra pedagogického sboru, který vnímá autoevaluaci jako další a zbytečnou administrativu. Co se týká evaluačních testů, neustále něco měníme, protože stále řešíme, co je a není důležité. Dalším problémem je komunikace mezi učiteli.Někteří vnímají evaluační prověrky jako testování svého pedagogického umu („Co jsem žáky naučil?“), a tak není plně zajištěna objektivita. Na tomto poli máme ještě co zlepšovat. Stejně tak hodnocení, je těžké nastavit, jak hodnotit – bodová škála, procentuelní úspěšnost? Už teď víme, že po vyzkoušení testů ve všech ročnících budeme muset přistoupit k úpravám.“

• Jaké obtíže se při autoevaluaci objevovaly?

Pan ředitel: „Zpočátku jsme chtěli k autoevaluaci využít nabídky společnosti Portfolionet – dotazníkové šetření prostřednictvím webových stránek školy, ale tento způsob získávání podkladů narazil u pedagogického sboru na problém nejen práce s PC, ale především formulace zadávaných otázek a odpovědí. Dalším problémem je nastavování sebehodnotících dotazníků – formulace otázek by měla respektovat věkové odlišnosti žáků. Ve školním portfoliu byla umístěna nabídka, kterou si jednotliví vyučující upravují dle zvláštností a potřeb žáků, konkrétních aktuálních problémů třídy.“

• Jak byla autoevaluace naplánována a kdo se na ní podílel?

Na plánování autoevaluaci se podílelo především vedení školy, při tvorbě ŠVP – kapitoly o hodnocení a autoevaluaci – příloha 5.

Mapa školy byla zadávaná v dvouletém období (odpovídalo to dřívějším termínům vlastního hodnocení školy).

Na plánování vlastních evaluačních mechanismů se podílelo užší vedení školy (výchovný poradce, preventista, vedoucí učitelé 1. a 2.st.).

• Jakým způsobem se na škole nakládá s daty a osobními údaji získanými při autoevaluaci?

Výsledky Mapy školy jsou zakládány v kanceláři školy, stejně tak Učitelská portfolia. Autoevaluační dotazníky mají žáci v Žákovských portfoliích a při rodičovských schůzkách je mají rodiče k dispozici. Někteří třídní učitelé dotazníky zakládají , neboť s nimi pracují při třídních chvilkách.

• Jak a jaká byla pro autoevaluaci stanovena opatření?

Aby měly ročníkové prověrky význam, musí být systematicky zakládány a vyhodnocovány. Proto byly pořízeny pro jednotlivé předmětové komise šanony, do kterých se zakládají texty a výsledky (popř. vyplněné formuláře pro srovnání).

• Jak byl stanoven plán zlepšení?

Stanoven ještě nebyl, protože škola je ve fázi ověřování. Jsou stanovovány dílčí cíle.

• Jak škola zjišťuje, jestli realizuje autoevaluaci co nejlépe?

„Jsme naprostí začátečníci, takže v podstatě zkoušíme, kterou cestou se vydat. Stejně jako většina škol využíváme k autoevaluaci standardizované testování žáků prostřednictvím zaběhlých firem (Cermat, Scio, Kalibro), některé dotazníky vytváříme sami, popř. spolupracujeme s blízkými školami. Velmi by nám pomohlo, kdyby na začátku procesu autoevaluace byly jasně stanovené cíle, oblasti, kritéria a nástroje, ze kterých by si škola mohla vybrat a nastavit svou autoevaluaci. Bohužel byla zákonem určena a metodicky málo podpořena, takže vedení školy absolvovalo několik školení, aby vůbec zjistilo, o co v autoevaluaci jde. Bohužel se k ní zbytek pedagogického sboru staví negativně a chápe ji jako další administrativu. Do budoucna máme na tomto poli co zlepšovat, možná využít dotací z OPVK na další vzdělávání pedagogických pracovníků,“ uvádí ředitel školy.

• Nástroje autoevaluace ve škole

Jako evaluační nástroje slouží: SWOT analýza, školní dokumentace (pedagogická dokumentace a dokumentace žáků), výstupy z vlastní kontrolní a hospitační činnosti, pozorování, skupinová diskuse, sebehodnocení učitelů (formou dotazníků či učitelského portfolia) nebo hodnocení žáků např. sebehodnotící dotazník, výsledky mého učení...

Pro potřeby autoevaluace využívá škola i jiné hodnotící zprávy – Inspekční zprávu ČŠI, záznamy z kontrol ze strany zřizovatele, KHS apod.) K hodnocení výsledků učení slouží standardizované testy sp. Cermat, SCIO a Kalibro (5. a 9.r.), dále pak evaluační testy pro jednotlivé ročníky a předměty.

Jako pravidelný autoevaluační nástroj využíváme výroční zprávu školy, jejíž součástí je rovněž hodnocení vzdělávání žáků /v příloze/.

• Jak probíhala práce s evaluačními nástroji?

Za podrobnější zmínku určitě stojí dva vlastní evaluační nástroje:

3.1 Evaluační nástroj Ročníkové srovnávací prověrky

Co chceme využíváním tohoto nástroje získat:

• mapovat, jakým způsobem se ve škole daří naplňovat kompetence i oborové výstupy,
• zpětná vazba pro učitele v jeho předmětu /jak žáci zvládají očekávané výstupy, proč nezvládají, porovnání s možnostmi žáků/,
• zpětná vazba pro žáka /jak zvládám očekávané výstupy, co už jsem zvládl, na co se musím zaměřit/,
• revize vlastních vyučovacích metod, jak jsou efektivní,
• revize očekávaných výstupů /jak máme naformulované očekávané výstupy – zda jsou efektivní, splnitelné a hodnotitelné/.

Jakým způsobem byly prověrky sestaveny

Při tvorbě ŠVP byly vytvořeny tabulky pro jednotlivé ročníky a předměty. Jednotlivé testy byly tvořeny vyučujícími předmětů na základě očekávaných výstupů a s využitím otázek v učebnicích, pracovních sešitech a formulací vlastních otázek a úkolů.

Hned prvním rokem ověřování bylo zjištěno, že evaluačních testů je zbytečně moc, a proto došlo k jejich přehodnocení a zjednodušení. Původně jsme předpokládali, že budeme kontrolní testy provádět každé čtvrtletí. Bylo to časově náročné a také jsme se těžko sladili v termínech probraného učiva a zadávání prověrek /během školního roku přichází řada nepředvídatelných událostí, zejména nemocnost dětí i učitelů/.

Nakonec nám nejlépe vyhovuje zadávat je ve dvou termínech ve školním roce, zhruba po každém pololetí, ale hlavně po ukončení určitých tematických celků.

Výhodou je, když v každé třídě určitého ročníku učí jiný učitel, můžeme porovnávat z více pohledů.

Zadávání testů je koordinováno učiteli jednotlivých paralelních ročníků, předmětů, výsledky jsou zakládány do portfolia, aby v následujících letech mohlo docházet ke srovnání.

Jakým způsobem jsou výsledky využívány

Žáci prověrky zpracují,vyučující je podle zadaných kritérií vyhodnotí. V případě nejasností se domlouvají na hodnocení všichni příslušní vyučující tak, aby ohodnocení bylo jednotné.

S výsledky testů jsou žáci seznámeni. Na základě výsledků si žák pod vedením učitele stanovuje další cíle v předmětu.

Nad výsledky testů diskutují také učitelé, kteří předmětu učí, a hledají příčiny úspěchů a neúspěchů, konzultují a případně upravují formulaci očekávaných výstupů, metod práce, které používají, případně upravují znění otázek a zadání textu v prověrkách. Vyjasňují si, co a na jaké úrovni je pro žáky do jejich dalšího života důležité zvládnout.

Co nám zatím přinesl

Výhodou použití evaluačních testů je možné srovnání výsledků nejen paralelních ročníků, ale i ročníků předchozích. Zároveň vyučující získává zpětnou vazbu k používaným vyučovacím metodám, popř. výukovým materiálům.

Každý žák dostává informaci o tom, jak zvládl očekávané výstupy v každém předmětu ve srovnání s ostatními žáky v ročníků. Může s pomocí učitele hledat příčiny úspěchu či neúspěchu a stanovit si další cíle. Učí se sebehodnocení a plánování.

My jako vedení a pedagogický sbor dostáváme přehled o výsledcích vzdělávání žáků vzhledem k tomu co máme v ŠVP, můžeme přemýšlet o efektivních způsobech práce.

Souhrnná zpráva bude zveřejněna ve Vlastním hodnocení školy. Autoevaluační dotazníky zakládají žáci do portfolií, rodiče mají možnost do nich nahlédnout při rodičovských schůzkách.

Začínáme, takže narážíme na řadu problémů, např. jak tvořit testy, na které oblasti a jevy se zaměřit, jaké nástroje použít… Co se týká evaluačních testů, neustále něco měníme, protože stále řešíme, co je a není důležité. Už teď víme, že po vyzkoušení testů ve všech ročnících budeme muset přistoupit k úpravám.

Co se týká evaluačních testů, jejich podobu stále upravujeme. Na 1.st. byly v některých ročnících použity standardizované testy z učebnic (ČJ nakl. Didaktis) a posléze bylo zjištěno, že vyučující a žáci používající jinou učebnici a tudíž mají jiné výstupy. Z toho jasně vyplývá, že závazná není učebnice, ale výstupy ŠVP, proto bude v nejbližší době přistoupeno k úpravě testů. Dále musíme lépe propracovat systém vykazování výsledků a hodnocení testů (zatím vykazovány procentuálně), aby byly srovnatelné.

Jako největší problém se zatím jeví nedůvěra některých pedagogických pracovníků, kteří vnímají autoevaluaci jako zbytečnou administrativu. Dalším problémem je, že někteří vnímají evaluační prověrky jako testování svého pedagogického umu („Co jsem žáky naučil?“), těžko připouští, že by mohli ve své práci něco zlepšit, zefektivnit. Stejně tak hodnocení, je těžké nastavit, jak hodnotit – bodová škála, procentuální úspěšnost?

Cíle pro další období – 1. pololetí šk roku 2010/2011

Doladit sadu evaluačních prověrek v základních předmětech pro oba stupně.

Co nejvíce upřesnit hodnocení tak, aby bylo možné kvalitní srovnávání.

Písemně vyhodnotit prozatímní výsledky, vyvodit závěry pro další období.

Přesvědčit pedagogy o smysluplnosti tohoto evaluačního nástroje.

3. 2 Evaluační nástroj Sebehodnocení žáka v oblasti klíčových kompetencí

Co chceme využíváním tohoto nástroje získat:

• naučit žáky sebehodnocení v oblasti klíčových kompetencí jako nástroje pro osobnostní rozvoj,
• naučit se jako učitelé brát na vědomí, že rozvoj klíčových kompetencí u žáků je nutný pro jejich zvládání oborových kompetencí, že je nutné, aby obojí bylo součástí každé vyučovací jednotky.

Jakým způsobem je využíván

Minimálně jednou za pololetí vyplňují žáci tzv. sebehodnotící dotazník, který pak společně vyhodnocují s třídními učiteli na třídních chvilkách a stává se součástí žákovského portfolia. Učitelé mohou využít nabídky dotazníků ze školního portfolia, popř. vytvořit dotazníky vlastní – podle klíčových kompetencí obsažených v ŠVP. Také v rámci jednotlivých předmětů jsou užívány sebehodnotící dotazníky ať už pro jednotlivce či pro práci ve skupinách. Uvádíme příklad předmětu anglický jazyk, kde paní učitelka chtěla ovlivnit negativní přístup dětí a jejich malou aktivitu v hodinách i domácí přípravě. Vyplněním dotazníku a následnou diskusí ve třídě se přístup dětí k práci zlepšil (viz příloha 6).

Každé pololetí mají třídní učitelé za úkol zpracovat se žáky sebehodnotící dotazníky na třídních chvilkách a zabývat se jejich rozborem. Někteří učitelé využívají v obou pololetích stejných dotazníků, aby mohlo dojít ke srovnání, jestli u žáka došlo ke zlepšení či naopak, a stanovení dalších cílů, předsevzetí…

Co nám zatím přinesl

Dalším problémem je nastavování sebehodnotících dotazníků – formulace otázek by měla respektovat věkové odlišnosti žáků. Ve školním portfoliu byla umístěna nabídka, kterou si jednotliví vyučující upravují dle zvláštností a potřeb žáků, konkrétních aktuálních problémů třídy.

Cíle pro další období – 1. pololetí šk. roku 2010/2011

Stanovit si přesněji, co chceme sledovat v oblasti sebehodnocení žáků, sladit obsah sebehodnotících listů s jednotlivými úrovněmi zvládání kompetencí obsažených v ŠVP pro jednotlivá období.

Zaměřit se na stavbu hodin, volbu metod práce tak, aby žáci měli příležitost rozvíjet klíčové kompetence.