Jak již výše uvedeno, evaluační procesy, které jsou zaznamenány v této zprávě, probíhaly ve třech etapách. První etapa od ledna 2010 do června 2010, druhá etapa od září 2010 do prosince 2010, třetí etapa od ledna 2011 do června 2011.
Druhá a třetí etapa autoevaluace jsou popsány v kapitole 8.
Některé aktivity se opakovaly, jiné se postupně rozvíjely od dílčího plánování až k dílčí realizaci, jako např. evaluace ŠVP.
Evaluace ŠVP a její podrobné rozpracování bude předmětem dalšího autoevaluačního období – evaluace cílů, procesů a výsledků vzdělávání. Škola se plánovitě připravuje na evaluaci ŠVP, proto se již v průběhu školního roku 2010/11 zaměřila na některé dílčí výsledky průběhu a obsahu vzdělávání, kdy byly porovnávány cíle obsažené v ŠVP s průběhem vzdělávání např. v oblasti naplňování výstupů a klíčových kompetencí. Výsledky byly a jsou průběžně analyzovány a hodnoceny na pravidelných schůzkách, které vede ředitelka školy.
Zkoumanou oblastí je však spolupráce s rodiči, proto se v nabízeném textu pojednává především o této oblasti kvality.
Na začátku první etapy autoevaluace probíhaly rozhovory.
Průběh rozhovorů
Významným evaluačním nástrojem, využívaným pravidelně několikrát za pololetí, jsou řízené rozhovory. Tyto rozhovory probíhaly – probíhají – přibližně 1krát měsíčně (1krát za dva měsíce, dle potřeby) pod vedením ředitelky školy, kdy se učitelé vyjadřují k evaluačním plánům a procesům ve škole. Dávají návrhy k dalším aktivitám, vyjadřují se k výsledkům např. evaluačních dotazníků, navrhují a přijímají další doporučení…
Podle příležitosti byly prováděny i rozhovory s rodiči, ať již se zúčastnili třídních schůzek, či jiných aktivit, pořádaných školou.
Průběh třídního aktivu
Důležitým prostředkem, jak si získávat rodiče, jsou schůzky učitelů s rodiči, třídní aktivy.
Tyto schůzky mají nejen informativní charakter, ale jsou vhodným prostředkem rozvíjení komunikace a spolupráce s rodiči – pokud jsou vedeny na žádoucí profesionální, ale také přátelské, partnerské úrovni.
Třídní aktiv ve 4. ročníku, třídní učitelka Mgr. B. Písaříková:
Po přivítání rodičů a zahájení třídního aktivu byli rodiče přivítáni též ředitelkou školy, Mgr. Hanou Stýblovou. Poté paní ředitelka představila hosta – pozorovatele (dr. Věru Kosíkovou) – a vysvětlila účel této návštěvy – představit běžný průběh třídního aktivu, tak jak je na škole pravidlem tato setkání s rodiči realizovat.
Schůzka probíhala ve velmi příjemné atmosféře, ve třídě, rodiče seděli v kruhu (lavice byly uspořádané v kruhu stejně jako při výuce). Toto uspořádání mělo velký smysl v tom, že podporovalo bezprostřední vzájemnou komunikaci, rodiče velmi často komentovali průběh schůzky, reagovali na vyzvání třídní učitelky, ale i bez pobízení byli velmi aktivní, bezprostřední, bylo znát, že takto probíhají schůzky pravidelně a že je velmi žádoucí, aby se rodiče vyjadřovali ke všemu, o čem je třídní učitelka informovala.
Všichni měli k dispozici občerstvení – kávu, čaj, pití, pečivo…, což umocňovalo přátelskou atmosféru.
Na začátku schůzky byli rodiče informováni o hodnocení svého dítěte, které obdrželi písemně, individuálně. Hlasitě se učitelka vyjádřila ke všem v pozitivním smyslu, ať už k výsledkům z nejrůznějších předmětů, k jejich aktivitě, tak i k jejich ochotě spolupracovat a pomáhat. Bylo znát, že všichni rodiče budou ze schůzky odcházet s dobrým pocitem, i když třeba s poznatkem, že v matematice musí přidat…
Rodiče byli ujištěni, že mohou kdykoliv přijít se informovat o svém dítěti…, tak jako obvykle…
Dále následovala poměrně časově náročná diskuse o výletech, TU vítala přání rodičů, rodiče byli ochotni vypomoci při organizování i realizaci výletů.
Výletů a kulturních akcí bude několik, učitelka je ochotna dětem věnovat i soboty.
Poté učitelka informovala rodiče o výuce, co čeká žáky v jednotlivých předmětech, na co se mají zaměřit při domácí přípravě…
Závěrem se rodiče mohli v neformálním rozhovoru vyjádřit ke škole, k výuce, ke školnímu životu vůbec…, jejich postoje a vyslovené názory byly vesměs pozitivní.
Průběh dotazníkového šetření
Dotazníkové šetření bylo zahájeno již na začátku popisovaných autoevaluačních procesů, v dalších se opakovalo (viz dále).
Bylo naplánováno a zrealizováno využití dvou dotazníků, z nichž dotazník pro rodiče zjišťoval spokojenost rodičů se školou, jejich postoje a očekávání, aby tak škola mohla vhodně zareagovat a případně naplnit v plné šíři reálná očekávání a přání rodičů.
Dotazník pro učitele měl za cíl „změřit“ spokojenost učitelů se svojí profesí, zda vnímají svoji práci jako smysluplnou, zda je naplňuje a uspokojuje. Se závěry dotazníku bylo dále pracováno v tom smyslu, že byla provedena drobná opatření, jak učitelům „ulehčit“ v některých činnostech a naopak posílit jejich chuť do práce. Byly provedeny individuální i společné pohovory, kde se každý mohl vyjádřit k tomu, v čem se mu daří, co může předat svým kolegům, jak posílit pozitivní výsledky své práce. Uvedené rozhovory byly v druhé části zaměřeny na kvalitu výuky – v čem mohou učitelé inspirovat ostatní, co se jim osvědčilo apod.
Využití dotazníku pro učitele (i sebehodnoticího listu pro učitele, příloha č. 5) vychází z předpokladu, že pokud bude učitel považovat svoji práci za smysluplnou, pak může pozitivně ovlivňovat i ostatní (víme, že kladné emoce jsou přenosné na druhé), to vše se pozitivně odrazí i v kontaktu se žáky i s rodiči.