Cesta ke kvalitě 

„Dobrý den, vítám Vás oba/obě na dnešních hovorových hodinách. Podíváme se, co se ti za minulý měsíc podařilo a jaký plán si stanovíš pro příští měsíc.“

Zde jsou vítány i podněty ze strany přítomného rodiče.

Platí pravidlo, že pokud žák sám mluví, učitel do jeho projevu nevstupuje, současně dává jasně najevo svůj souhlas s tvrzeními dítěte nebo jiný názor.

Děti jsou vedeny ke zcela konkrétním vyjádřením, co se jim povedlo a co ne.

Pokud žák nevidí žádná svá pozitiva, učitel se mu snaží pomoci je najít (učí ho umět se také ocenit).

„Co si myslíš, že se ti daří ve škole za poslední měsíc?“ „Z čeho jsi měla ve škole v poslední době radost? Co tě potěšilo, co se ti podařilo?“

„To je pravda, to se ti opravdu podařilo. Máme za sebou velký kus práce.“ „Dařilo se ti to vždy bez problémů, jak říkáš?“

„Co se ti daří konkrétně? Zkus to pojmenovat?“ „A myslíš, že se ti daří i v jiných předmětech?“

„Víš, čím jsi mě překvapil a udělal velkou radost?“ „Je pravda, že pořád chybuješ, ale v poslední době se ti daří a chyb je méně než dřív.“

K hodnocení je vždy připraven slovní podklad uvedený na hodnotícím listu pro hovorové hodiny, jsou připraveny přehledy pokroku žáky, které si žáci sami často připravují, sešity, portfolio žáka – děti jsou často učitelkou požádány, aby samy vysvětlily rodiči podstatu prezentovaných úloh, jak sestavují grafy svého pokroku…

Jsou hodnoceny výsledky ve všech oblastech vzdělávacích cílů (výukové, afektivní i psychomotorické). V případě problémů jsou děti vedeny k tomu, aby spolupracovaly při hledání vhodné cestu řešení, případně aby navrhované řešení pedagogem přijaly za své..

Opět je důležité, aby i výroky vyučujících byly zcela konkrétní.

Opět je důležité, aby pedagog ocenil i malý pokrok, otevřeně ocenil snahu dítěte.

Vyučující si také při rozhovoru neustále ověřují, zda jim žák rozumí, ví, v čem má např. problém.

I zde je využívána součinnost přítomného rodiče, který si může upřesnit informace z hlediska domácí přípravy dětí, nového učiva…

„Vysvětli mamince, jak to počítáme, co probíráme v nové látce v matematice.“

„Co si myslíš, že by ti pomohlo? Mě například pomáhalo …“ Myslíš, že bys to mohla dělat podobně?“

„Líbilo se mi, jak jsi začala pomáhat bratrovi v nižší třídě s angličtinou.“ „Začal jsi špatně psát. Podívej se tady, hezky psát umíš. Zkus psát zase místo propisky perem.“

„Rychlost počítání není ještě nejlepší, ale je vidět zlepšení od minula a za to tě chválím.“

Žáci jsou směřováni ke zcela konkrétním formulacím splnitelných cílů a nikoli k obecným frázím, např. učit se každý den 10 minut, zvládnout vyjmenovaná slova po…, dozvědět se něco o historii navštěvované základní školy, najít odpověď na konkrétní otázku z poznávacího projektu … do stanoveného termínu.

Žák je veden k tomu, aby sám navrhl cíl/řešení problémové oblasti, tento cíl vyučující spolu s ním a rodičem koriguje, pokud je nereálný (příliš měkký nebo pro žáka nesplnitelný). Komunikace je vedena tak, aby žák přijal dobrovolně cíl za svůj a přijal tak odpovědnost za jeho plnění (aplikuje se metoda řízení podle cílů).

Je vhodné zainteresovat do plnění cíle i rodiče - je požádán učitelem, aby dítěti s konkrétní věcí pomohl, vytvořil dítěti zcela konkrétní podmínky pro plnění cíle.

Cílů nesmí být příliš mnoho (stanovují se 1 - 2 konkrétní cíle).

Následně v průběhu období plnění učitelky udržují zpětnou vazbu z plnění stanovených úkolů.

„Pomůže ti, když to budeš psát doma? Jak často a kolik slov?

„Co naplánujeme na příště? Co konkrétně budeš dělat?“ „Jak to budeš trénovat? Co pro to konkrétně uděláš? Jak často?“ „Vidíš, snížila se ti úspěšnost v diktátech. Co s tím konkrétně uděláš? Jaký bude tvůj plán?“ „Myslíš, že napíšeš 2 cvičení denně, budeš mít čas. Nebudou stačit 3 věty, 10 výrazů… každý druhý den?“

„Na příští hovorové hodiny mi doneseš ukázat některá cvičení, která doma uděláš, ať vidíme, jak se ti dařilo. Souhlasíš?“

Žák je rovněž vyzván, aby si doma prošel s rodiči zapůjčenou složku svého portfolia, popřípadě aby si zařadil úkoly z minulého měsíce, pokud tak ještě neučinil.