Škola je plně organizovaným zařízením tvořeným několika součástmi – základní školou (260 žáků), školní družinou (30 žáků), školním klubem (140 žáků) a školní jídelnou (680 strávníků).
Vzhledem k svému umístění na okraji města v místní části Studénka 1 má spíše venkovský charakter. Součástí školního areálu je dvůr, školní pozemek a hřiště, které spravuje zřizovatel.
Autobusová zastávka u školy umožňuje dojíždět do školy i žákům ze sousedních Albrechtiček.
Škola má pro výuku k dispozici 19 učeben, z nich je 6 odborných (např. informační centrum složené z literární pracovny a počítačové učebny) a 3 poloodborné. Pro výuku přírodovědných předmětů je v areálu školy vybudována školní naučná stezka. Vybavení školy je standardní. Velmi dobře je škola vybavena ICT technikou. Bezdrátová síť umožňuje učitelům používat notebooky.
Ve škole pracuje 18 pedagogických pracovníků, ředitelkou je Mgr. Alena Dvorská.
Na I. stupni vyučuje 6 učitelek, na II. stupni působí 10 učitelů, ředitelka a její zástupce. Výuku náboženství zajišťuje odborník z místní římskokatolické farnosti. Všichni pedagogové jsou plně kvalifikovaní (odborně i pedagogicky – OPZ), ve většině předmětů se jedná o učitele - experty v daných oborech. Ve školní družině pracuje jedna vychovatelka, která zároveň organizuje činnost interních pracovníků (učitelů) a externistů (vedoucích odborných kroužků) ve školním klubu.
Sbor je smíšený, s převahou žen. Délka pedagogické praxe učitelů je v průměru 23 let. Průměrný věk učitelského sboru je 44 let. Podrobnější věkové složení uvádí následující graf:
V současné době je toto zařízení jednou ze tří škol Moravskoslezského kraje zařazených do konzultačně metodických center Krajského zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informačního centra Nový Jičín (dále jen KVIC) pro tvorbu a implementaci školních vzdělávacích programů. Někteří učitelé jsou členy krajských poradních sborů KVIC Nový Jičín či lektory metodických i odborných seminářů pro oblast kurikulární reformy.
Vize a zaměření školy
Současná vize Základní školy T. G. Masaryka ve Studénce vznikala v rámci tvorby školního vzdělávacího programu v letech 2004 – 2005 v souladu se změnami cílů základního vzdělávání. Základem pro její stanovení bylo provedení SWOT analýzy, na níž se podíleli všichni pedagogové. Finální znění vize pak bylo zformulováno pětičlenným týmem (ředitelka školy, zástupce ředitele, koordinátor ŠVP, učitel 1. stupně, učitel 2. stupně), který řídil celou tvorbu školního vzdělávacího programu.
Vize:
Škola systematicky směřuje ke zvyšování kvality vzdělávání v součinnosti s podporou zdraví jako všeobecně uznávané hodnoty tak, aby byla přitažlivá pro žáky, jejich zákonné zástupce a zaměstnance.
K dosažení této vize si škola stanovila následující záměry:
- V souladu s projektem Škola podporující zdraví respektovat přirozené potřeby jednotlivce a kultivovat každého jako svébytnou, svobodnou a zodpovědnou osobnost.
- Rozvíjet u žáků i zaměstnanců jejich komunikaci a spolupráci jako stěžejní dovednosti pro uspokojování potřeb jednotlivce v kontextu třídního kolektivu, školy, obce, regionu, společnosti a světa.
- Připravit žáky k dalšímu studiu i pro život získáním dovedností učit se, kriticky myslet, řešit problémy a pracovat.
- Propojovat učivo se skutečným životem, dbát o praktickou využitelnost toho, co se žáci ve škole naučí, a zajistit tak smysluplnost vzdělávání.
- Umožnit další vzdělávání zaměstnancům, zejména pedagogickým pracovníkům, aby mohli vést výuku činnostně, přizpůsobovat ji změnám i novým poznatkům a aby zároveň hlavními aktéry výuky byli žáci a učitelé jejími koordinátory.
- Využívat zkušeností jednotlivců, skupin i celé školy s výchovou k udržitelnému rozvoji a dále ji rozvíjet jako specifickou složku vzdělávání.
- Odstranit ze školy strach, a to posilováním demokratických principů v její organizaci a respektováním domluvených pravidel.
- Vytvořit klidné a příjemné pracovní prostředí.
- Poskytovat všem účinnou zpětnou vazbu, která pro ně bude motivující do další činnosti.
- Zpřístupnit školu veřejnosti i žákům v době vyučování i v mimoškolních aktivitách, posilovat jejich vztah ke své škole.
Výchovné a vzdělávací strategie (VVS) ke splnění záměrů ve ŠVP
V návaznosti na vizi školy jsou rozpracovány konkrétní výchovně vzdělávací strategie ve školním vzdělávacím programu.
Komunikace
Učitelé působí jako model vyjadřování a vytváří modelové situace, ve kterých se žáci učí základním komunikačním dovednostem.
Do výuky zařazují takové aktivity a činnosti, které umožňují žákům porozumět verbální i neverbální komunikaci, rozvíjet ji a používat.
Ve škole vytváří bezpečné prostředí pro komunikaci.
Vytváří situace, kdy žáci mohou vyjádřit svůj názor, sdílet své pocity, mimo jiné i prostřednictvím dramatizace.
Při kladení otázek preferují otevřené otázky a trvají na odpovědích v celých větách.
Zařazují činnosti umožňující komunikaci s různými věkovými skupinami žáků i s dospělou populací různými prostředky (ústně, písemně, telefonem, e-mailem ap.).
Učí žáky naslouchat a vyjadřovat se ústně i písemně.
Řešení problémů
Vyučující vedou práci žáků tak, aby žáci objevovali, hledali různá řešení problémů a aby svá řešení dokázali obhájit.
Ve vhodných oblastech vzdělávání používají netradiční a problémové úlohy spojené se životem.
K logickému řešení problémů využívají miniprojekty.
Nabízí žákům k řešení úkoly, které vyžadují propojení znalostí z více vyučovacích předmětů i využití praktických dovedností z různých oblastí lidské činnosti.
Oceňují více cest, způsobů řešení.
Vedou žáky k aktivnímu přístupu při řešení problémů, k vyslechnutí názorů druhých, k diskuzi, k vyjádření vlastního postoje, stanoviska a k argumentování.
K učení
Učitelé poskytují žákům přístup k mnoha informačním zdrojům a zadávají také úkoly, při kterých žáci informace z různých zdrojů vyhledávají, vyhodnocují a kombinují, své výsledky prezentují a diskutují o nich.
Využívají třífázový model učení evokace – uvědomění – reflexe.
Využívají netradiční úlohy spojené se životem, výuku doplňují praktickými ukázkami.
Zařazují metody aktivního učení (metody osobnostní sociální výchovy, metody z kurzu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, metody kooperativního učení).
Nabízí různé možnosti postupu učení se, a tudíž i více přístupů k vyřešen problémů a úkolů.
Zdůvodňují žákům užitečnost jejich učení.
Vedou žáky k reflexi a sebereflexi procesu učení. Zakládají portfolia a pracují s nimi.
Sociálně personální
Vyučující hodnotí žáky tak, aby rozvíjeli jejich sebehodnocení, vedou žáky k sebehodnocení.
Vytváří kritéria hodnocení ve spolupráci s žáky.
Učí žáky oceňovat vlastní práci i práci druhých.
Užívají modelových situací k tréninku norem chování, vyhledávají situace, při kterých je možné je uplatnit a využít zásad asertivity.
Individuálním přístupem k žákům zvyšují jejich šanci prožít úspěch.
Organizují projekty napříč školou, při kterých se setkávají a spolu pracují žáci různých tříd a ročníků.