Ne, protože EQF není systémem, který by klasifikoval kvalifikace z hlediska různých dimenzí. Jinými slovy, tabulka úrovní EQF by se neměla číst odděleně po sloupcích. Abychom pochopili jednu úroveň, musíme číst napříč celým řádkem (všechny tři sloupce), a navíc každý deskriptor úrovně předpokládá v sobě zahrnutí výsledků úrovně předcházející. Proto úplné porozumění určité úrovni vyžaduje, aby byla čtena ve vztahu k předchozím úrovním (viz také otázky 2 a 3).
Vzhledem k velkému množství evropských systémů kvalifikací a rozdílných kvalifikací se může stát, že části (skupina kvalifikací) národních rámců kvalifikací zapadají do určité úrovně v jednom sloupci, ale zároveň zapadají do jiné úrovně v jiném sloupci. Podle komplexnosti požadovaných znalostí a požadovaného rozpětí dovedností mohou být kvalifikace značně různé, ale stejně obtížně dosažitelné.
Kupříkladu „Le baccalauréat general" ve Francii a „General Certificate of Secondary Education (GCSE)" v Anglii, Walesu a Severním Irsku vyžaduje více teoretických a faktických znalostí, ale méně praktických dovedností. Na druhou stranu závěrečná učňovská zkouška v Německu a Rakousku vyžaduje více praktických dovedností a méně teoretických znalostí v oboru.
Způsob prezentace deskriptorů EQF v tabulce s třemi sloupci by měl usnadnit pochopení rámce a přiřazování kvalifikací. Pokud by tabulkový formát měl za následek protichůdné interpretace, sloupce by měly mít až druhořadou důležitost. To znamená, že by se měl přečíst celý řádek (znalosti, dovednosti a kompetence) a pak rozhodnout, do které úrovně se skupina kvalifikací nejlépe hodí. Tento způsob čtení a chápání deskriptorů pomůže stanovit „těžiště" diskutované kvalifikace, a tak ji uvést do vztahu s EQF. Toto ilustruje, že pro velkou různorodost kvalifikací na národních a odvětvových úrovních, nebude nikdy dosaženo dokonalého „zapadnutí" do úrovní EQF. Měla být se pak použít zásada „nejvhodnějšího možného řešení".