Existuje mnoho různých možností jak strukturovat a stanovovat výsledky procesů učení a vzdělávání. Po jednáních odborníků ze všech zemí, které jsou zapojeny do vývoje EQF, bylo dohodnuto použít pro základ rámce termíny znalosti, dovednosti a kompetence, protože jsou to termíny nejvíce rozšířené v kategorizaci výsledků učení.
Tato kategorizace byla inspirována jinými podobnými diferenciacemi výsledků učení a je s nimi propojena. Např. ve Francii se rozlišuje savoir, savoir-faire a savoir-être; v německy mluvících zemích je běžné rozlišení mezi Fachkompetenz, Methoden-kompetenz, Personalkompetenz a Sozialkompetenz; zatímco v anglicky mluvících zemích je běžná kategorizace na cognitive competence, functional competence a social competence.
Rozlišení EQF na znalosti, dovednosti a kompetence je tedy pragmatickou dohodou mezi různými přístupy a nezavazuje státy dělat to samé. Národní a odvětvové rámce nebo systémy mohou vyžadovat jiné přístupy vycházející ze specifických tradic a potřeb (viz také otázky 4 a 9).
Rozlišení výsledků učení a vzdělávání na znalosti, dovednosti a kompetence napomáhá k jasné tvorbě deskriptorů a ke snadnější klasifikaci úrovní kvalifikací. Nicméně tyto tři kategorie by neměly být čteny osamoceně jedna od druhé, ale měly by být vnímány společně. Proto zachycení charakteristiky jedné úrovně vyžaduje tzv. "vodorovné čtení" (viz také otázka 6). Podobnosti mohou existovat mezi kategoriemi (např. sloupec „kompetence" obsahuje určité dovednosti a sloupec dovednosti také zahrnuje určité podoby vědomostí), ale to už tak v povaze věcí bývá.