Jsem ředitelem, může si každé ráno říci více než tři sta studentů středních škol. Právě tolik fiktivních školních firem v České republice existuje. Jiní studenti „pracují“ na pozicích personalistů, šéfů marketingu nebo účetních.
Do své „kanceláře“ usedají mezi matematikou a zeměpisem a během jedné nebo dvou vyučovacích hodin musejí přesedlat od zkoušení, písemeka taháků k reálnému řešení problémů vymyšlených firem, jejich propagaci, platebnímu styku nebo obchodní korespondenci často i se zahraničními klienty.
Práce nanečisto
Výukovou metodu prostřednictvím fiktivních firem praktikují už desítky středních škol, většinou obchodních akademií či ekonomických lyceí. Žáci mají možnost nanečisto si vyzkoušet různé pracovní pozice, se kterými se v reálném životě pravděpodobně setkají.
Mohousi zkusit, jak se zakládá firma, jak firma pracuje, i jak se řídí, „zaregistrovat se“ na živnostenském úřadu i u fiktivní zdravotní pojišťovny a využívat služeb fiktivní banky.
První fiktivní firmy pronikly do českých středních škol už v roce 1992. Vsoučasné doběmářada vymyšlených společností své webové stránky, prezentují se na speciálních veletrzích v Česku i v zahraničí a především žáci středních ekonomických škol vnímají nepovinný předmět Fiktivní firmy jako vítanou součást výuky.
„Byla jsem ředitelkou módního salonu a musela jsem se naučit i to, jak rozdělit práci mezi občas náladové, jindy ale opravdu úžasné spolupracovníky,“ vzpomíná bývalá studentka Obchodní akademie Most a zároveň ředitelka fiktivního módního salonu Moonline Monika Hálová.
„Společnost jsem se snažila vést demokraticky, ale nebudu zastírat, že občas přišly chvíle, kdy jsem se prostě musela rozhodnout sama za všechny,“ dodává.
Také učitelka Helena Zajícová z Obchodní akademie v Kubelíkově ulici ve třetím pražském obvodu hodnotí přínos fiktivních firem pro žáky kladně. Podle jejího názoru je Fiktivní firma předmětem, který se nejvíc blíží praxi.
Předmět činnosti své firmy si podle jejích slov studenti volí sami, obvykle po bouřlivých debatách.
Pearcing i kuchyně
Výběr předmětu činnostimá vyučující pouze usměrňovat tak, aby byl v souladu s etickými pravidly, která se škola snaží studentům předat.
„Tetovací nebo piercingové studio by tak určitě uspělo bez problémů, hernu by se však učitel snažil studentům rozmluvit,“ dodává Helena Zajícová.
Jednou z nejstarších fiktivních firem v České republice je Progress, s. r. o., při Obchodní akademii Písek. Podle učitele Jaroslava Fořta se její první podoba datuje už od školního roku 1993/94. „Firma funguje stále, každý rok však mění zaměstnance (studenty) a často i předmět podnikání tak, aby je to co nejvíce bavilo. Letos tedy máme kuchyňské studio,“ říká učitel a dodává, že Progress nikdy nebyl přímo spojen s žádnou konkrétní firmou.
„Často je však na začátku nějaká inspirace, případně i spolupráce s firmami, které jsou studentům nějak blízké,“ dodává Jaroslav Fořt.
Fiktivní firma s reálným partnerem má při rozjezdu pozici usnadněnou. Skutečná společnost, pod jejímž jménem studenti často vystupují, většinou sponzoruje svou školní partnerku alespoň částí kancelářského vybavení, někdy i finančně. Od dobře vedené fiktivní firmy pak dostává na oplátku reklamu.
Příkladem může být první fiktivní firma v Česku, která vznikla už v roce 1992 na Českoslovanské akademii obchodní v Praze 2. Právě patronát pražské reálné firmy Krystal, která obchodovala s českým sklem, předznamenal úspěch školního Krystalu na Veletrhu fiktivních firem v Norimberku v roce 1992.
Vsoučasné době funguje spolupráce mezi reálnou a fiktivní firmou například v případě fiktivní firmy ALARMBUBO a jejím reálným předobrazem AVELZO. Obě mají sídlo v Mariánských Lázních, ta první na místním gymnáziu a obchodní akademii. Spojuje je stejný předmět podnikání: zabezpečovací technika.
Majitel AV-ELZOa shodou okolností i otec jedné ze studentek školy Josef Jáchym proto pro studenty zorganizoval zbožíznaleckou přednášku a zapůjčil zboží a materiál na veletržní stánek.
„Ale že by mě nějak propagovali, to říct nemůžu,“ poznamenává. Veletrhy fiktivních firem, a to od malých regionálních akcí až po velké mezinárodní megaprojekty, jsou právě tím cílem, ke kterému žáci „zaměstnanci“ směřují největší úsilí. Právě tam vzniká i nejvíce kontaktů s jejich zahraničními protějšky.
Studenti si při vedení fiktivních firem propojují znalosti ze všech odborných ekonomických předmětů, ale například i z cizích jazyků, z psychologie podnikání a podobně.
Získávají konkrétní zkušenosti při jednání s fiktivními úřady (finanční úřad, banka, zdravotní pojišťovna, obchodní rejstřík apod.) a také při spolupráci s ostatními fiktivními firmami.
Ředitelka Obchodní akademie Dušní v Praze Jana Maierová nepochybuje, že žákůmse zkušenosti v reálném životě hodí:
„Někteří si zakládají ne fiktivní, ale reálné firmy už v době studia na naší škole, a těch, kteří si založili společnost po maturitě, jsou už dneska desítky.“