Z analýz některých školních vzdělávacích programů lze zobecnit časté nedostatky, které se při tvorbě
ŠVP mohou vyskytnout a na které bychom zde rádi upozornili:
- Především jde o formální přístup k některým všeobecným pasážím v charakteristice ŠVP (např. problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami).
- Formálnímu přístup se projevuje i ve zpracování osnov jednotlivých předmětů, často u způsobů hodnocení žáků, kdy není popsáno, na co škola klade důraz, jsou pouze vyjmenovány klasické diagnostické metody.
- Jednotlivé klíčové kompetence bývají také pouze vyjmenovány, jde tedy o jejich formální výčet. Totéž se vyskytuje u aplikace průřezových témat; v některých ŠVP dochází pouze k jejich výčtu bez vazby na konkrétní učivo daného předmětu.
- V osnovách nejsou zmíněny mezipředmětové vztahy. A právě na těchto vztazích je budována celá provázanost vzdělávacího programu, která souvisí i se zmíněnou dobrou znalostí celého ŠVP ze strany pedagogů.
- Výsledky vzdělávání jsou v některých ŠVP formulovány přesně podle RVP, to znamená, že nejsou rozšiřovány, upřesňovány apod. Není to nesprávně, avšak škola nevyužívá možnosti, které dostává. Výsledky vzdělávání formulované rámcově nebo široce neumožňují na úrovni ŠVP vytvořit si představu o přesném obsahu vzdělávání.
- Setkali jsme se rovněž s nevyrovnanou kvalitou a rozsahem jednotlivých učebních osnov v jednom ŠVP.
Řádně zpracovaný ŠVP by se měl řídit terminologií z RVP a užívat termín vzdělávání namísto studium (délka a forma vzdělávání). Pro frekventanty doporučujeme používat název žák a nikoli student. Výraz učební obor nekoresponduje se školským zákonem. Užívejme raději výraz obor vzdělání.
Gabriela Šumavská
Příručka CLIL ve výuce - jak zapojit cizí jazyky do vyučování otevírá možnosti integrované výuky v takovém typu
vzdělávání, ve kterém se plánuje zavést cizí jazyk nebo alespoň prvky cizojazyčné výuky v odborném předmětu.
Pojem odborný předmět používáme pro jakýkoliv vzdělávací obsah nejazykového charakteru, který je vyučován na
jakémkoliv typu a stupni vzdělávání. V příručce o CLIL (Content and Language Integrated Learning), tj. obsahově
a jazykově integrovaném vyučování, naleznete charakteristické rysy pro CLIL v českém prostředí. Snažili jsme se
vymezit důležité principy a cíle CLIL výuky. Zabýváme se také plánováním a realizací CLIL ve vyučovací hodině. Proto
jsme zahrnuli množství praktických příkladů, metodických návodů a doporučení, které by měly sloužit cílové skupině
učitelů nejazykových předmětů základních a středních škol.
Příručka si klade za úkol pomoci těm, kteří uvažují o modulové výuce a chtěli by začlenit moduly do svých školních
vzdělávacích programů nebo je využívat pro rozvíjení mobility žáků a učitelů v rámci ECVET. Příručka se obsahově
skládá ze dvou částí: V první části (kapitola 1–4) popisuje obecně vzdělávací moduly, jejich tvorbu a využití pro
zpracování ŠVP. V další části (kapitola 5) se věnuje využití a zpracování vzdělávacích modulů pro podporu mobility
žáků v rámci systému ECVET .