Důvodem k revizi a úpravám
pilotních ŠVP byly nejčastěji zkušenosti škol, které získaly při ověřování ŠVP, a dále požadavky sociálních partnerů
(SP), České školní inspekce (ČŠI) a státní maturity. Školy upravují ŠVP také z důvodu potřeby výuky „druhých“
jazyků, přizpůsobení se poklesu počtu žáků, nevyrovnanosti znalostí žáků z různých základních škol, nebo kvůli
úpravám úrovně výsledků vzdělávání.
Převážná část pilotních škol soudí, že by měla škola vyhodnocovat ŠVP každoročně. Zástupci odborné školy v Poděbradech doporučují během školního roku do ŠVP nezasahovat, ale náměty na úpravy navrhnout např. na červnové poradě předmětových komisí a konečnou podobu nových verzí ŠVP schválit před začátkem školního roku.
Stěžejními podněty pro změnu ŠVP by měly být podle respondentů úpravy RVP, požadavky sociálních partnerů a změny v legislativě. Řada škol uvádí, že je třeba zohledňovat výsledky vzdělávání žáků, dále pak změny technologií a nové vědecké poznatky, požadavky inspekce a finanční situaci škol. Vodítkem mohou být i příklady dobré praxe jiných subjektů. „Vstupní znalosti žáků je nutné prověřovat stále a podle nich ovlivňovat náročnost jednotlivých předmětů; jedná se jak o snižování, tak o zvyšování náročnosti učiva,“ myslí si zástupci Střední školy hotelové a služeb Kroměříž.
Povinné hodnocení ŠVP
Více než polovina škol se domnívá, že pravidelné hodnocení ŠVP by mělo být zakotveno jako povinné. Podle některých je nutné přenést zodpovědnost na školu a na její vnitřní vědomí povinnosti. Pokud by ale byla povinnost přijata normou (RVP, vyhláška, zákon), byla by to nejlepší cesta k formálnímu pojetí ŠVP a práci s ním, zvláště v návaznosti na kontrolní činnost ČŠI. Zástupci Obchodní akademie Pelhřimov si myslí, že nelze od škol vyžadovat rozsáhlé elaboráty. Stačí stručné sdělení, že ŠVP je v pořádku, práce se daří, nebo že je naopak problém, který se řeší.
Polovina pilotních škol se přiklání k tomu, že školy budou potřebovat metodickou přípravu na hodnocení ŠVP a pomoc s ním. Metodickou pomoc spatřují především ve stanovení jednotné metodiky pro hodnocení ŠVP, tedy zpracování metodické příručky evaluace ŠVP a komparace ŠVP s RVP. Další možnosti vidí ve výměně zkušeností z požadavků ČŠI na školách s příbuzným zaměřením a v metodických seminářích organizovaných ČŠI.
Gabriela Šumavská
Příručka CLIL ve výuce - jak zapojit cizí jazyky do vyučování otevírá možnosti integrované výuky v takovém typu
vzdělávání, ve kterém se plánuje zavést cizí jazyk nebo alespoň prvky cizojazyčné výuky v odborném předmětu.
Pojem odborný předmět používáme pro jakýkoliv vzdělávací obsah nejazykového charakteru, který je vyučován na
jakémkoliv typu a stupni vzdělávání. V příručce o CLIL (Content and Language Integrated Learning), tj. obsahově
a jazykově integrovaném vyučování, naleznete charakteristické rysy pro CLIL v českém prostředí. Snažili jsme se
vymezit důležité principy a cíle CLIL výuky. Zabýváme se také plánováním a realizací CLIL ve vyučovací hodině. Proto
jsme zahrnuli množství praktických příkladů, metodických návodů a doporučení, které by měly sloužit cílové skupině
učitelů nejazykových předmětů základních a středních škol.
Příručka si klade za úkol pomoci těm, kteří uvažují o modulové výuce a chtěli by začlenit moduly do svých školních
vzdělávacích programů nebo je využívat pro rozvíjení mobility žáků a učitelů v rámci ECVET. Příručka se obsahově
skládá ze dvou částí: V první části (kapitola 1–4) popisuje obecně vzdělávací moduly, jejich tvorbu a využití pro
zpracování ŠVP. V další části (kapitola 5) se věnuje využití a zpracování vzdělávacích modulů pro podporu mobility
žáků v rámci systému ECVET .