Simulační metody jsou nezbytnou součástí výuky především cizích jazyků. Žáci simulují běžné společenské situace, osvojují si odpovídající slovní zásobu, společenské obraty a frazeologii. Pěstují si návyky správné výslovnosti a intonace. V cizím i českém jazyce využívají školy simulační metody ve formě písemné i ústní; sepisují např. žádost o letní brigádu nebo článek do školního časopisu, provádí rozhovor s filmovou hvězdou nebo nakupují v obchodě. Mezi žáky jsou diskusní témata oblíbena, musí se jim ale nejprve podrobně vysvětlit, protože mají málo fantazie.
Simulační metody při práci ve skupině
Simulační metoda výuky je také vhodnou metodou nejen pro výuku, ale i pro ověření odborných znalostí a dovedností. Integrovaná střední škola automobilní v Brně využívá např. simulace závad na modelových vozidlech nebo maketách motorů, na řidičských trenažérech simuluje základní jízdní vlastnosti a jízdu. V odborných předmětech používají školy často simulační metody při skupinovém vyučování, kdy učitel přiděluje role skupině žáků při řešení praktického problému. Osvědčuje se zde i role pozorovatele a zapisovatele, který pak prezentuje ostatním skupinám výsledky. To je velký přínos pro mezipředmětové vazby a posílení klíčových kompetencí.
V předmětu praxe simuluje Obchodní akademie Pelhřimov např. situace návštěvy úřadu, komunikaci mezi dodavatelem a odběratelem nebo vedení obchodního jednání. Výuka se tak stává pro žáky zábavnější. Pořádání veletrhu pro ostatní třídy je v podstatě rovněž simulací skutečného prodeje a prezentace dané firmy. Tyto akce prověří žáky z hlediska komunikativnosti i odborných znalostí a dovedností.
Prohození role učitel-žák
Učitelé se shodují na tom, že simulační metody výuky jsou jedním z prvků, které pomáhají bourat tradiční vztah učitel-žák. Přivádějí žáka do role, která mu byla přidělena nebo ještě lépe kterou si vybral. Důležitá je přitom i neformální komunikace, kterou žáci potřebují. Simulační metody jsou využívány také pro seznámení žáků s novým učivem, kdy tato forma napomáhá motivaci žáka k novému učivu. Zároveň pomáhá učiteli zjistit, co žáci o daném učivu vědí a jak jej vnímají.
Na některých školách simuluje žák práci učitele a ukazuje, jak on by určitý předmět učil a co by si k výuce připravil. Respondenti poukazují na to, že úspěšnost simulačních metod výuky záleží na složení třídy a postojích žáků.
Gabriela Šumavská
Příručka CLIL ve výuce - jak zapojit cizí jazyky do vyučování otevírá možnosti integrované výuky v takovém typu
vzdělávání, ve kterém se plánuje zavést cizí jazyk nebo alespoň prvky cizojazyčné výuky v odborném předmětu.
Pojem odborný předmět používáme pro jakýkoliv vzdělávací obsah nejazykového charakteru, který je vyučován na
jakémkoliv typu a stupni vzdělávání. V příručce o CLIL (Content and Language Integrated Learning), tj. obsahově
a jazykově integrovaném vyučování, naleznete charakteristické rysy pro CLIL v českém prostředí. Snažili jsme se
vymezit důležité principy a cíle CLIL výuky. Zabýváme se také plánováním a realizací CLIL ve vyučovací hodině. Proto
jsme zahrnuli množství praktických příkladů, metodických návodů a doporučení, které by měly sloužit cílové skupině
učitelů nejazykových předmětů základních a středních škol.
Příručka si klade za úkol pomoci těm, kteří uvažují o modulové výuce a chtěli by začlenit moduly do svých školních
vzdělávacích programů nebo je využívat pro rozvíjení mobility žáků a učitelů v rámci ECVET. Příručka se obsahově
skládá ze dvou částí: V první části (kapitola 1–4) popisuje obecně vzdělávací moduly, jejich tvorbu a využití pro
zpracování ŠVP. V další části (kapitola 5) se věnuje využití a zpracování vzdělávacích modulů pro podporu mobility
žáků v rámci systému ECVET .