Podle názoru
poloviny lektorů se učitelům naopak daří poměrně nejlépe zpracovat profil absolventa a rozvrhnout obsah vzdělávání
z RVP do vyučovacích předmětů (56 % odpovědí). Někteří učitelé ale dostatečně nechápou smysl dvoustupňové tvorby
vzdělávacích programů nebo považují ŠVP za formální záležitost. Problémy činí také vymezit na úrovni ŠVP, jak bude
škola přistupovat ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných. Příčinou toho
může být zjednodušené chápání obou pojmů (kategorií žáků) z hlediska požadavků na zdravotní způsobilost ke
studiu v daném oboru vzdělání nebo vzdělávacích kvalit žáků.
Metodická pomoc učitelům je potřebná
Výsledky šetření ukazují, že je žádoucí nadále metodicky pomáhat školám při zpracování ŠVP. Další vzdělávání by se mělo zaměřit nejen na tvorbu ŠVP, ale na vybrané problémové oblasti a témata týkající se realizace ŠVP, např. výukové strategie, hodnocení žáků a komunikace s nimi. Vzhledem k postupu zavádění ŠVP se stále více objevuje požadavek na přípravu škol na hodnocení (evaluaci) ŠVP, včetně požadavku na stanovení kritérií pro hodnocení (a to v souladu s kritérii ČŠI) a zpracování metodické pomůcky.
Rozsah stávající metodické podpory středních odborných škol při tvorbě ŠVP považuje většina respondentů za dostačující, pozitivně hodnotí také Metodiku tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Za přínosné považují činnost regionálních konzultačních center (RKC).
Hodnocení a revize ŠVP by mělo být povinné
Naprostá většina respondentů se domnívá, že hodnocení ŠVP by mělo být pro školu povinné a tato povinnost by měla být zakotvena ve školní dokumentaci (ve zprávě o vlastním hodnocení školy, nebo v plánech školy). Pouze asi třetina respondentů se přiklání k zakotvení této povinnosti ve školské legislativě. Rozdílnost v názorech respondentů se objevuje v otázkách týkajících se frekvence hodnocení nebo důvodů pro hodnocení revize ŠVP. Šetření ukázalo, že problematika hodnocení ŠVP se stává pro školy stále aktuálnější, a to i z důvodu zahájení kontroly ŠVP ze strany České školní inspekce.
Jana Kašparová
Příručka CLIL ve výuce - jak zapojit cizí jazyky do vyučování otevírá možnosti integrované výuky v takovém typu
vzdělávání, ve kterém se plánuje zavést cizí jazyk nebo alespoň prvky cizojazyčné výuky v odborném předmětu.
Pojem odborný předmět používáme pro jakýkoliv vzdělávací obsah nejazykového charakteru, který je vyučován na
jakémkoliv typu a stupni vzdělávání. V příručce o CLIL (Content and Language Integrated Learning), tj. obsahově
a jazykově integrovaném vyučování, naleznete charakteristické rysy pro CLIL v českém prostředí. Snažili jsme se
vymezit důležité principy a cíle CLIL výuky. Zabýváme se také plánováním a realizací CLIL ve vyučovací hodině. Proto
jsme zahrnuli množství praktických příkladů, metodických návodů a doporučení, které by měly sloužit cílové skupině
učitelů nejazykových předmětů základních a středních škol.
Příručka si klade za úkol pomoci těm, kteří uvažují o modulové výuce a chtěli by začlenit moduly do svých školních
vzdělávacích programů nebo je využívat pro rozvíjení mobility žáků a učitelů v rámci ECVET. Příručka se obsahově
skládá ze dvou částí: V první části (kapitola 1–4) popisuje obecně vzdělávací moduly, jejich tvorbu a využití pro
zpracování ŠVP. V další části (kapitola 5) se věnuje využití a zpracování vzdělávacích modulů pro podporu mobility
žáků v rámci systému ECVET .