Kurikulum S 

Autor: Mgr. Pavel Michalík, Sigmundova střední škola strojírenská Lutín

Sigmundova střední škola strojírenská Lutín patří k nejstarším učilištím u nás a v celé své historii je velmi úzce svázána s výrobní praxí. Od svého vzniku ve školním roce 1934/35 vychovávala strojaře pro mateřskou firmu „Sigmund – Pumpy“, později pro podnik „Sigma Lutín“. V roce 1991 ze školy vzniká samostatný právní subjekt, který ztratil personální, materiální i ekonomické zázemí mateřské firmy. Současně výrazně klesl počet žáků, kteří jsou na provozních pracovištích v Sigmě. Mimo tyto negativní vlivy na počátku samostatného vývoje zůstávají škole zaměstnanci, kteří mají velké množství důležitých osobních kontaktů s pracovníky podniku. Mnoho těchto pracovníků při transformaci Sigmy Lutín opustilo podnik a našlo uplatnění v nových firmách.

Tento aspekt má zásadní vliv na zachování kontinuity v umisťování žáků na provozních pracovištích. Lze konstatovat, že tak, jak klesal počet žáků v bývalém mateřském podniku, zvyšoval se počet nových spolupracujících firem. V historii naší školy tedy neexistuje období, kdy bychom neměli žáky na provozních pracovištích.

Spolupráce s firmami

V současné době škola spolupracuje asi se třemi desítkami firem. Spektrum spolupráce je velmi široké – umístění žáků na provozních pracovištích, exkurze, připomínkování učebních dokumentů, spolupráce při náboru žáků, materiální i finanční podpora. Největší podíl spolupráce tvoří umístění žáků 3. a 4. ročníků maturitního oboru a žáků 3. ročníku učebních oborů na provozních pracovištích. Tito žáci musí splňovat určitá kritéria v prospěchu i ve schopnosti samostatného rozvoje. V době před hospodářskou krizí požadavky partnerů výrazně překračovaly možnosti školy a na provozních pracovištích bylo umístěno 70 % žáků těchto ročníků. Zbývající žáci, kteří pokračovali ve výuce ve školních dílnách, nebyli vhodní pro výuku na provozních pracovištích. V minulém školním roce došlo z důvodu hospodářského vývoje ke znatelnému poklesu, ale nyní se situace již stabilizovala a přibližně 55 % žáků končících ročníků je umístěno ve firmách.

Rozdíl mezi firmami českými a zahraničními

Obecně lze konstatovat, že existuje určitý rozdíl v přístupu firem se zahraničním vlastníkem a ryze tuzemských firem. První z nich si přináší od „matky“ propracovanou personální politiku, ve které má výchova nových pracovníků pevné místo. Tyto firmy taky patřily mezi první, se kterými se podařilo navázat dlouhodobou spolupráci. Naše firmy se často přidaly až později, když došlo k vyčerpání volných kvalifikovaných pracovních sil po restrukturalizaci našeho hospodářství. Ovšem i mezi nimi jsou výrazné rozdíly.

Z hlediska dalšího vývoje nyní vyvstávají další problémy, které vznikly při odloučení od mateřského podniku, zejména to je materiální a personální zabezpečení. Problém nedostatečné obnovy a údržby strojního parku, který je důsledkem podfinancování odborného školství, se nám podařilo částečně vyřešit s pomocí evropských fondů. Daleko závažnější problém vidím v oblasti personální, kdy máme průměrný věk učitelů odborného výcviku 50,5 roku a pouze jeden z nich má věk pod 40 let. Přirozený přesun pracovníků z podniku do učiliště již nefunguje a za současných podmínek je získání nových kvalitních mistrů velmi problematické.

Úspěšná spolupráce se sociálními partnery je výsledkem dlouhodobé práce a její základ musí být podložen dobrými formálními a hlavně neformálními kontakty. Ovšem současně existují problémy, které tato spolupráce nemůže vyřešit, a je třeba zvážit další koncepci odborného vzdělávání.