Z kterého okna se díváte? Vyberete si pěkné knihy. Každý ví, že jsme doma.
V osmém pokračování těsnopisných lekcí se naučíme j. tři nová písmena a několik rychlopisných vylepšení. Připravte si proto tužky a listy s těsnopisnými linkami. Pak pečlivě čtěte a pište (třeba i desetkrát vedle sebe nebo dokonce na několik řádků) naše příklady.
1. řádek obrázku: máš, vyšší, píše, šaty, šedé, šetříte
2. řádek obrázku: vše, všem, ve všem, všeho
3. řádek obrázku: spát, spořit, sport, špatně
4. řádek obrázku: přidat, přijet, příprava, případ, při každé, přímo
5. řádek obrázku: někam, méně, paní, denní, oni, u něho, vzniká
6. řádek obrázku: chodit, chyba, všech, ve všech, spěchá, chrání
7. řádek obrázku: kdy, kde, kdo, někdy, někde nikdo, některý, několik, velký
8. řádek obrázku: je třeba, minulý rok, Komerční banka
9. řádek obrázku: už, když
Písmeno "š" se píše - podobně jako při psaní latinkou - po směru hodinových ručiček. Tvar si dobře zapamatujeme, protože připomíná šišaté kolo. Je vysoké jeden stupeň. Na slabiku "ša" se zesiluje na pravé straně, kde při pohybu ruky shora dolů můžeme snadno přitlačit na tužku. Znaky (i r-ové symboly), které po "š" následují, se píší na vršek písmene, na relativní základnu. Na té původní by to šlo špatně a jejich tvar by byl napsaným "š" komolený.
Druhý řádek obsahuje slova, ve kterých za sebou následuje písmeno "v" a právě procvičované písmeno "š". Neznělé "v" vypouštíme a píšeme jen "š". Předložku "v" nebo "ve" proto bez obtíží můžeme spojit se slovem začínajícím na "vš-" (například "ve všem").
Se znalostí těsnopisných tvarů pro písmena "s" a "š" se můžeme naučit psát slova, v nichž za sebou následují "s" a "p" nebo "š" a "p", tedy složky "sp" a "šp". Uvedené znaky nemůžeme spojit bezprostředně na stejné základně (tak bychom navíc vyznačili "e"), proto "s" nebo "š" v těchto případech napíšeme proti směru hodinových ručiček a navážeme je před začátek písmene "p". Písmeno "š" musíme navíc trochu zmenšit, aby bylo vidět oba napsané znaky.
Předpona a předložka "při" je vysoká půl stupně. Píšeme ji jako prohnuté "ř". Tuto předložku (podobně jako například předložku "u") nespojujeme s koncovou zkratkou. Píšeme ji vždy na základně. Naučený tvar s oblibou využíváme i tam, kde neplní funkci předpony nebo předložky. Je totiž nejen rychlý, ale i dobře čitelný.
Další řádek obsahuje slova, kde písmenu "ň" nepředchází jednostupňový znak, s nímž by mohl vzniknout změkčený n-ový symbol. Písmeno "ň" jako samostatný těsnopisný znak je vysoké jeden stupeň. Svými obloučky (horním i dolním) se podobá písmenu "m", ale sklon má jiný, a to zleva doprava.
Těsnopisný tvar písmene "ch" si zapamatujeme snadno. Jak vidíme na šestém řádku, má tvar ucha. Začíná malým obloučkem a pokračuje prohnutím až k základně. Je vysoké jeden stupeň a tvoří tedy symboly. Základní tvar i symboly zesilujeme kvůli vyznačení "a" v rovné části, když tužka píše směrem shora dolů.
Následující řádek obsahuje samoznaky, které používáme pro často se vyskytující slova. Většinou vznikly vynecháním "k". Poslední tři využívají symbolů vytvořených z některých jejich písmen.
Rychlost psaní zvýšíme použitím spřežek z několika (v našem případě dvou) slov. Tvoří se spojením jejich začátků.
Také koncové "-ž", které má tvar malého (půlstupňového) ouška, se píše lehce a zvyšuje rychlost zápisu. Nezesiluje se, je ve slově písmenem posledním.
K procvičení toho, co už známe, nabízíme následující věty:
Váš případ vyšetří už dnes. Někdo udělá několik chyb hned při přípravě. Eva všem říká, že si pořídí šedé šaty za 600 korun. Některé úkoly si píše. Když sám někam spěchá, vypadá špatně. Je třeba vědět, že velká vada vzniká přímo u něho.