Je ale možné účastnit se i kurzů a postupně se ke kvalifikaci propracovat. „Konkrétních kurzů probíhá denně asi čtyřicet. O víkendu jsem navštívila v Jihlavě kurz pro ženy, které vaří ve školních jídelnách. Dělají si kurz kuchařka proto, že jim chybí na tento obor papír. A jsou nadšené, protože se dostanou i do skvělé party. Uvědomte si, že byly třeba třicet let zavřené jen v kuchyni. Umí dobře vařit, ale potřebují certifikát, aby se mohly prokázat na trhu práce svou dovedností,“ vysvětluje Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu, který nabízí i rekvalifikační kurzy s názvem UNIV 2 KRAJE. „Nejdůležitější je, aby takové ženy získaly sebevědomí. V kurzu se učí komunikovat, musíme je často i trochu rozmluvit.“ Tyto rekvalifikační projekty spadají pod ministerstvo školství a realizátorem je právě Národní ústav pro vzdělávání.
* HN: Kam se má obrátit člověk, který se chce rekvalifikovat?
Měl by jít nejdříve na úřad práce. Nebo se může obrátit na nějakou školu, která má vzdělávací nabídku pro dospělé lidi.
* HN: Představme si muže středního věku, který se chce rekvalifikovat třeba na truhláře. Najde poučenou referentku?
Měl by informace dostat, s úřady práce úzce spolupracujeme. Vzdělávací nabídka je velice široká. Lze najít informace nejen tam, ale i na internetu. Lidé, kteří mají nižší kvalifikaci, ale mají často problém i s internetem, pak hledají pomoc na úřadě. Referenti mají instrukce, aby takovým lidem dokázali pomoci. Od roku 2001, kdy se realizují tyto projekty, se snažíme, aby se do nich hodně zapojily i školy, podnikoví nebo soukromí vzdělavatelé.
* HN: Žáků na učilištích a středních školách ubývá. Mohlo by školám pomoci vzdělávání dospělých?
Školy se do takových projektů hlásí dobrovolně. Zaznamenávám zájem a převis poptávky. Oslovili jsme všechny odborné střední školy a dostali jsme zpět 650 odpovědí a 320 jsme nemohli uspokojit. Zájem projevily asi dvě třetiny škol. Ukazuje se to i na tom, jak často se školy ptají na podmínky. Škola toto může dělat jako vedlejší činnost a může lépe zaplatit kantory, získat i prostředky na režii školy a také ji lépe vybavit. Školy tak vstupují do určitého vzdělávacího byznysu, protože přemýšlejí, jak školu i její prostory využít efektivněji. Na každé pak pracuje tým, který je v této oblasti školen, aby kurzy byly dobře připraveny.
* HN: S čím pomohou školy příchozím lidem konkrétně?
Školy nejen udělají vzdělávací nabídku podle svojí orientace (například když je škola zaměřena na gastronomii). Často tam pracuje i nějaký metodik celoživotního vzdělávání, který je schopen každému, kdo se chce rekvalifikovat, vhodně poradit. Když nikdo takový na škole není, vyžádejte si informaci u ředitele školy nebo jeho sekretářky.
* HN: Co lze čekat při úvodní schůzce?
Každý zde najde radu, protože se často stává, že už něco konkrétního umí. Škola mu nabídne možnost uznání kvalifikací podle Národní soustavy kvalifikací nebo ho připraví ke zkoušce. Jde hlavně o rekvalifikace v učebních oborech, kterých je schválených 256. Některé dílčí kvalifikace jsou skladební, umožňují připuštění k závěrečné zkoušce a budou rozvíjeny i do maturitních oborů.
* HN: Co je skladební kvalifikace?
Vysvětlím to na příkladu v oboru kuchař-číšník. Dílčí kvalifikace je třeba na studenou kuchyni. Postupně si zájemce přidá například teplou kuchyni nebo přípravu minutek. Plní dílčí úseky a může dospět až k vyučení v oboru. Nebo jde do praxe pouze s nějakou dílčí kvalifikací, protože to určité firmě v praxi zcela postačuje.
* HN: Znáte někoho, kdo došel přes dílčí kvalifikace k výučnímu listu?
Například na jihočeské průmyslové škole se rekvalifikoval tímto způsobem mladý truhlář. Udělal si požadované dílčí kvalifikace a pak získal výuční list. Hodně se rekvalifikuje například v gastrooborech. Další velkou skupinou jsou zemědělské obory, kam patří kromě jiného i lesníci a rybáři. Velkou skupinu rekvalifikací zajišťuje například Hospodářská komora České republiky. Novou velkou skupinu rekvalifikací představuje třeba dílčí kvalifikace „strážný“, pro security agentury. Populární je i obor kominík, na jehož kvalifikaci rostou odborné nároky. Často je určitá kvalifikace i nutná, aby někdo mohl vůbec zůstat na stávajícím pracovním místě.
* HN: Setkala jste se s firmou, která takto vyškolila své zaměstnance?
Bylo to na pile Martinice, kde díky nabízeným kurzům vyškolili své zaměstnance. Pro firmy je výhodné, že mohou zohlednit už to, co jejich lidé umí, a doškolí je v tom, co neznají. A oni si jen dodělají autorizovanou zkoušku s celostátní platností.
* HN: Jaká je cena za takovou zkoušku?
Ceny se pohybují odhadem asi okolo tisíce korun. Pokud jde o zkoušku náročnější na materiál, může to být více. Tyto autorizované zkoušky jsou hodně praktické. Ale lidé je většinou zvládají dobře, protože tu práci ovládají. Trend je moc se lidí nevyptávat, ale nechat je pracovat, protože pro řadu dospělých lidí je těžké nechat se znovu v dospělém věku z něčeho zkoušet. Když dělá zkoušku pekař, vypadá to tak, že přijde do pekárny, kde si osahá prostředí. A pak předvádí pečení chleba či rohlíků před komisařem. Takovou zkoušku může proplatit i úřad práce.
* HN: Je možné si doplnit praxi někde, kam se někdo normálně nedostane?
Ano. Uvedu příklad stavebního truhláře. Škola, která učí tento obor, na něj připraví speciální vzdělávací program. Je připraven modulově a člověk, který chce získat autorizaci na tento obor, třeba pracuje na stavbě a má omezený plat. Ale může se díky tomuto kurzu doškolit, úřad práce jej nechá udělat autorizaci, tedy zkoušku na té samé škole, a potom odchází jako plně kvalifikovaný na trh práce. Tyhle případy jsme pilotně ověřovali. Často takovou praxi podstupují i lidé, kteří nedostudovali školu. Nebo jsou to lidé, kteří vykonávali tuto práci dlouho bez kvalifikace.
* HN: Má soustava kvalifikací nějaký strop?
Soustava kvalifikací žádný strop nemá. Měla by se vyšplhat až k vysokým školám. Takhle už to funguje v zahraničí, například v Dánsku nebo ve Francii. Tyto státy jsou nám inspirací. Sama jsem viděla projekt Apple v Anglii pro vysokoškolské učitele, kteří byli bez kvalifikace, ale kde jim respektovali praxi. Uznali jim to, že dlouhodobě učí, složili zkoušku a dostali vysokoškolský diplom. Podstoupili takzvanou autorizační zkoušku.
* HN: Jsou rekvalifikace dobrý start pro podnikání, třeba když chce někdo otevřít kavárnu?
Ano, protože někdy je náš vzdělávací systém zbytečně zdlouhavý. Měli jsme například dílčí kvalifikace v oboru „cukrář“ a kurzu se zúčastnila jedna dáma, které bylo sedmdesát pět let. Zajímali jsme se o to, proč do kurzu jde až nyní. Prodávala nádobí a to bylo spojeno s vařením. A ona chtěla získat certifikát, aby se mohla prokázat tím, že má nějakou zkoušku, protože podnikala v této oblasti.
* HN: Kde konkrétně najde člověk podrobné informace?
Informace lze získat na mnoha webech, třeba www.vzdelavaniaprace. cz. Jsou tam první kurzy, které školy a firmy nabízejí. Budou doplňovány a je tam 1700 nabídek. Vodítkem je název profese. Objeví se školy a firmy, které různé kurzy nabízejí, a dostanete se až k vlastní informaci o kurzu i ke kontaktní osobě, která poskytne další informace.
***
Rekvalifikace Kde hledat informace
Na www.narodni-kvalifikace.cz. K dispozici je kompletní seznam všech existujících kvalifikací a institucí, které je poskytují. Uvedena je délka zkoušky a orientační cena. další užitečné odkazy www.nskonline.cz www.vzdelavaniaprace.cz www.nuov.cz/nsk2 Zájem o složení zkoušek stoupá Od roku 2009 do konce července 2011 bylo realizováno 13 340 zkoušek. V roce 2009 proběhlo měsíčně 24 zkoušek, v roce 2010 už 450 zkoušek. Letos se koná přes tisíc zkoušek měsíčně. zdroj: ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Když dělá zkoušku pekař, vypadá to tak, že přijde do pekárny a pak předvádí pečení chleba nebo rohlíků před zkušebním komisařem. Jana Bydžovská projektová manažerka Národního ústavu odborného vzdělávání